aneb Koncem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Nebo nám jenom došla šťáva?
Magazín Barvy naší duše
Proč se pořád točíme ve stejných kruzích?
Proč si někdy nerozumíme ani s těmi nejbližšími?
A jak poznat, kudy dál, když stojíme na životní křižovatce?
Tady začínají naše příběhy.
O vztazích, rozhodnutích, opakujících se vzorcích, životních přešlapech i chvílích, kdy nám konečně něco docvakne.
S nadhledem, trochou ironie a občas i s Krávou do polívky. Bez růžových brýlí a univerzálních návodů na štěstí.
Nejde o to říkat vám, jak máte žít. Spíš nabídnout jiné úhly pohledu, otázky a souvislosti, ve kterých můžete poznat kus vlastního příběhu.
Další životní příběhy, otázky a každodenní AHA momenty najdete u Krávy do polívky na Facebooku.
A pokud chcete prozkoumat vlastní životní souvislosti hlouběji, podívejte se na GPS života.
Čtěte, přemýšlejte, nesouhlaste. A hlavně si z toho vezměte to, co dává smysl právě vám.
Protože někdy stačí jedna otázka, aby se člověk začal dívat jiným směrem.
aneb Když už ani nemáme chuť zabouchnout dveře.
aneb Kdo nám zase přehodil výhybku, když jsme se zrovna chtěli vydat vlastní cestou?
"Mě nějaké pomluvy vůbec nezajímají!"
Oddělení ztracených identit, profesních nálepek a celoživotního dokazování, že nejsme k hovnu.
Tak jsme zase o kus pokročili.
Dlouho jsme chtěly slyšet, že Alois není jen Alois.
Sedíme naproti sobě. Kafe chladne. A ty mi říkáš větu, kterou slyším pořád dokola:
Bez kudrlinek,
když ticho mluví víc než slova
Jdeme.
Bez cukru.
Bez feministického kýče.
Bez obviňování chlapů.
Po prvním bloku, kde jsme si pojmenovaly chaos, zachraňování, ztracený instinkt a návrat bez berliček, jsme možná o trochu víc svoje. Opravdu?










