Na papíře to vypadá skvěle. Máš práci, která ti vydělává slušné peníze. Máš partnera, který tě "miluje". Máš byt, auto, dovolenou, občas si koupíš něco pěkného. Všechno vypadá přesně tak, jak by mělo.

Pokud znáš někoho, kdo sedí v koutě, pozoruje, hodnotí, a když něco řekne, tak to dává větší smysl než všechny PowerPointy dohromady, tak to bude sedmička.

"Když neřídíš svůj čas, řídí tě někdo jiný."

(Anebo jak se přestat motat v životních kruhách a nevybrat si zase dalšího "zaručeně jiného" stejného týpka.)

(Anebo si to jen nalhávám, když se v noci tulím ke svému polštáři?)

Jestli znáš někoho, kdo je vždycky připraven pomoct, uklidnit, vyslechnout a zorganizovat teambuilding, kde se všichni budou cítit jako rodina, tak to bude šestka.

Mohl bys odejít.
Z té práce, která tě nebaví.
Ze vztahu, co už dávno nefunguje.
Z města, které tě dusí.
Mohl bys začít něco jiného, ​​něco lepšího, něco, co by ti dávalo smysl.

"Rozhodnutí, která děláš dnes, tvoří tvoje zítřky. Nebo tě pošlou rovnou do pekla vyhoření."

Pokud znáš někoho, kdo se objeví v práci s divokým nápadem, zmizí dřív, než ho stihneš dokončit, a jeho životní motto je "Radši budu litovat, že jsem to zkusil, než že jsem to nezkusil", tak se seznam – pětka.

Dřeš. Makáš. Stoupáš nahoru. Roky buduješ kariéru, dáváš do toho všechno.

Na lepší práci.
Na správného partnera.
Na uznání rodičů.
Na den, kdy se konečně začne něco dít.
Když se věci zlepší.
Když přestaneme mít starosti, kdy si oddechneme a budeme se cítit dobře.

Říká se, že láska kvete v každém věku.
Romantické, že?
Jenže ve chvíli, kdy dva lidé, co si celý život zvykli na svou vlastní nezávislost, přemýšlí, jestli spolu zkusí ještě něco , začíná se to rčení trochu třást v základech.

Znáš někoho, kdo má v kalendáři i čas na kafe, všechno chce dělat "správně" a když slyší slovo "improvizace", naskakuje mu kopřivka? Pak se seznam – čtyřka.