a co všechno jsme ochotné obětovat, jen abychom tak nevypadaly
Magazín Barvy naší duše
Proč se pořád točíme ve stejných kruzích?
Proč si někdy nerozumíme ani s těmi nejbližšími?
A jak poznat, kudy dál, když stojíme na životní křižovatce?
Tady začínají naše příběhy.
O vztazích, rozhodnutích, opakujících se vzorcích, životních přešlapech i chvílích, kdy nám konečně něco docvakne.
S nadhledem, trochou ironie a občas i s Krávou do polívky. Bez růžových brýlí a univerzálních návodů na štěstí.
Nejde o to říkat vám, jak máte žít. Spíš nabídnout jiné úhly pohledu, otázky a souvislosti, ve kterých můžete poznat kus vlastního příběhu.
Další životní příběhy, otázky a každodenní AHA momenty najdete u Krávy do polívky na Facebooku.
A pokud chcete prozkoumat vlastní životní souvislosti hlouběji, podívejte se na GPS života.
Čtěte, přemýšlejte, nesouhlaste. A hlavně si z toho vezměte to, co dává smysl právě vám.
Protože někdy stačí jedna otázka, aby se člověk začal dívat jiným směrem.
"Já se vztahu nebráním. Jen už nenaskakuju na ahoj, jak se máš."
"No jasně. Protože už víš, že za třemi větami může být tři měsíce tahání za nos."
"Hele… a víš, že někdy je za tím jen chlap, co prostě neumí psát básně?"
(jak jsme se naučily přežívat tím, že se zmenšujeme)
Sedíme někde mezi ironií a touhou.
Na jednu stranu protočíme oči: "Zase komerce."
Na druhou stranu stejně někde uvnitř čekáme, jestli si na nás někdo vzpomene.
Znáte to taky?
Takové to přesně *mezi dveřmi*? AHA
Ne úplně venku. Ne úplně uvnitř.
Ten moment, kdy už víme, že jdeme dál – ale ještě jsme úplně nesundaly pantofle z předešlé místnosti, situace, života?
Sedíme s kamarádkou u kafe. Ona vypráví. My posloucháme.
Za deset minut máme jasno. Vidíme souvislosti. Vidíme...
(aneb proč nás drží při životě to, čím pohrdáme)
(kdo jsme, když sundáme nálepky)
Tak jo. Sundáme rukavičky a podíváme se na to bez emocí, bez morálky, bez eza. Jen realita.
Někde po cestě jsme se zamilovaly do představy, že žena má být bohyně.
Znělo to vznešeně. Čistě. Povznášejícím způsobem nedosažitelně. A o to více jsme se snažily...
Úvodník k seriálu, který nevychovává...
Dneska je to takový ten den, kdy by jsme radši zůstali pod peřinou.
Navenek všechno jakž takž drží pohromadě. Vypadá to stabilně. Ale pod povrchem to klokotá. Někde uvnitř víme, že musíme upravit plány. 3/ podívat se z jiných úhlů pohledu, 11/sami na sebe pod povrch, 9/analýza, syntéza. Že to, co jsme chtěli, se nebude dít úplně...










