Pokud znáš někoho, kdo má neuvěřitelný nadhled, hlubokou moudrost, ale taky tendenci se nechat unést velkými ideály a zapomenout na realitu, tak to bude devítka.
Tenhle blog není zpravodaj.
Není ani diář.
Je to občasník.
Texty vznikají ve chvíli, kdy dozrají.
Někdy častěji. Někdy s odstupem.
Podle života. Ne podle algoritmu.
Píšu o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas.
Ne jako návody.
Spíš jako zrcadla.
Pokud chcete denní drobné zastavení,
najdete ho na Facebookové stránce Barvy naší duše –
každý den krátký text, karta, numerologická poznámka nebo myšlenka k zamyšlení.
Blog tady na webu je pak prostor pro hlubší texty, příběhy a souvislosti, ke kterým se dá vracet.
Bez spěchu.
Bez tlaku.
Čtěte v pořadí, které si vás přitáhne.
Někdy si text najde vás dřív, než vy jeho.
"Když neřekneš 'ne', řekneš 'ano' na něco, co nechceš. A pak si rveš vlasy."
Představ si, že sedíme u kávy, ty si právě dolíváš mléko (nebo nemléko, protože jsi teď ve fázi "zkusím, jestli bez laktózy budu osvícenější"), a já ti s naprostým klidem vysvětluju, že celá tvoje cesta životem je už v zásadě předem napsaná. Jenže ty na mě koukáš jako na blázna, protože jsi přece tvrdě pracovala na tom, abys měla svou...
Možná to znáš. Sedíte vedle sebe na gauči, každý s mobilem v ruce, v televizi běží něco, co nikoho moc nezajímá, a slova mezi vámi jsou spíš o logistice ("Můžeš koupit mlíko?") než o čemkoliv, co by stálo za řeč. A pak se jednoho dne podíváš na svého partnera a říkáš si: Kdy jsme se vlastně stali spolubydlícími?
TRÁPENÍ #4: PRÁCE JAKO DROGA – KDYŽ NEUMÍŠ ZASTAVIT A POŘÁD MUSÍŠ JET DÁL, PROTOŽE SE BOJÍŠ TICHA
Ráno se probudíš a první, co uděláš? Kontroluješ e-maily. Ještě ani nestojíš na nohou a už sjíždíš zprávy, kontroluješ, co je třeba vyřešit. V práci jedeš na autopilota , děláš, co je třeba, vyřizuješ hovory, jsi pořád v běhu.
Pokud znáš někoho, kdo jede na výkon, miluje kontrolu, má rád drahé věci a slovo "neúspěch" v jeho slovníku neexistuje, tak to bude osmička.
"Ne všechno jde vyřešit logikou. Něco musíš prostě cítit."
TRÁPENÍ #3: NA VENEK MÁŠ VŠECHNO, UVNITŘ NIC – KDYŽ ŽIJEŠ ŽIVOT, KTERÝ TĚ VE SKUTEČNOSTI NEBAVÍ
Na papíře to vypadá skvěle. Máš práci, která ti vydělává slušné peníze. Máš partnera, který tě "miluje". Máš byt, auto, dovolenou, občas si koupíš něco pěkného. Všechno vypadá přesně tak, jak by mělo.
Pokud znáš někoho, kdo sedí v koutě, pozoruje, hodnotí, a když něco řekne, tak to dává větší smysl než všechny PowerPointy dohromady, tak to bude sedmička.
"Když neřídíš svůj čas, řídí tě někdo jiný."
(Anebo jak se přestat motat v životních kruhách a nevybrat si zase dalšího "zaručeně jiného" stejného týpka.)
(Anebo si to jen nalhávám, když se v noci tulím ke svému polštáři?)
Jestli znáš někoho, kdo je vždycky připraven pomoct, uklidnit, vyslechnout a zorganizovat teambuilding, kde se všichni budou cítit jako rodina, tak to bude šestka.












