Protože někdy měníme partnera, ale necháváme si stejný vnitřní scénář. Jiný člověk, jiné jméno, jiná kuchyňská linka — a za čas sedíme ve velmi podobné situaci. GPS nehledá viníka. Dívá se na to, co tě přitahuje, co přehlížíš, kde ustupuješ, kde zachraňuješ a co si do vztahů neseme sami. 

Protože vědět a opravdu něco změnit jsou dvě různé disciplíny. Hlava může mít jasno, ale strach, zvyk, pocit povinnosti nebo starý vzorec nás drží na místě. GPS hledá právě ten rozdíl mezi "já to přece vím" a "proč podle toho sakra nežiju". 

Možná jsme léta fungovali jako rodinný dispečink: kdo co potřebuje, komu pomoct, koho zachránit, co zařídit. A okolí si na to zvyklo. GPS se dívá na hranice, odpovědnost a na místa, kde dáváme druhým tolik prostoru, že pro nás samotné zůstane skládací židlička v koutě. 

Protože každý máme jiné citlivé místo. Někoho rozhodí odmítnutí, jiného ztráta kontroly, dalšího pocit, že není dost dobrý. Nejde o to označit nás za "přecitlivělé". Jde o to pochopit, na co přesně váš systém reaguje a proč. 

Vítej na životním kruháči. Starý směr už nefunguje, ale nový ještě nemá ceduli. GPS za vás nevybere výjezd. Pomůže vám ale zmapovat, kde stojíte, co vás drží ve starých kolejích a jaké možnosti vůbec přehlížíte. 

Neřekne vám, co se "určitě stane". Ukáže vám vače nastavení, silná místa, slabá místa, opakující se vzorce, vztahové mechanismy a období, ve kterých se některá témata ozývají hlasitěji. Je to mapa. Ne rozsudek a už vůbec ne věštba vytesaná do kamene. Je to jako GPS v autě * přepočítávám*.

Protože datum narození  a jméno a příjmení používám jako jednu z map člověka. Pomáhá mi vidět určité dispozice, způsob reakcí, vztahová témata a vnitřní rozpory. Ale číslo samo člověka nevysvětlí. Proto ho vždycky propojuji s tím, co se vám ve skutečně děje v životě, Čísla jsou mapa. Život je terén.

Tarot nepoužívám jako telefonní linku do budoucnosti. Je to další způsob, jak otevřít téma, které už někde uvnitř člověka běží. Někdy karta vytáhne otázku, kterou jsme obcházeli obloukem. A právě tam často začíná to zajímavé. 

Ne. Nerozhoduji za vás. Můžu vám ukázat souvislosti, slepé uličky, opakující se vzorce a místa, kde si možná sami podkopáváme nohy. Ale rozhodnutí je vaše. Cílem není, abys jste po každém problému potřebovali další rozbor. Cílem je, aby jste si časem dokázali říct:  Ha. Už vidím, co se tady děje."

To je úplně normální. Někdy člověk nepřijde s otázkou, ale s větou: "Něco je blbě." Nebo: "Už mě to nebaví." Nebo moje oblíbené: "Já vlastně nevím, proč jsem tady." I to stačí. Začneme tam, kde právě stojíte, a postupně rozmotáme klubko. 

Ne. GPS není psychoterapie ani zdravotní služba a nenahrazuje psychologa nebo lékaře. Je to analytický a seberozvojový pohled na vaše vzorce, vztahy a životní situaci. Když narazíme na téma, které patří odborníkovi, nebudeme si hrát na lidovou tvořivost. 

Pro člověka, který chce slyšet jen to, co už si předem rozhodl. A taky pro toho, kdo čeká, že mu někdo řekne: "V úterý v dubnu ve 14:37 přijde muž v modré bundě a změní ti život. nebo 15. listopadu potkáš osamělou vílu a odtančíte na růžovém obláčku" Tohle neumím a ani nechci. GPS je pro lidi, kteří chtějí pochopit souvislosti a jsou ochotní podívat se i na vlastní díl skládačky. 

Protože když se zasukujete někde s autem, taky nepotřebujeme někoho, kdo nám řekne: "Mysli pozitivně a věř cestě." Potřebujeme vědět, kde jsme, kam chceme a kudy se tam dá jet. A někdy taky zjistit, proč už potřetí kroužíme na stejném kruháči a nestíháme přečíst výjezdy.