Tenhle blog není zpravodaj.
Není ani diář.
Je to občasník.

Texty vznikají ve chvíli, kdy dozrají.
Někdy častěji. Někdy s odstupem.
Podle života. Ne podle algoritmu.

Píšu o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas.
Ne jako návody.
Spíš jako zrcadla.

Pokud chcete denní drobné zastavení,
najdete ho na Facebookové stránce Barvy naší duše –
každý den krátký text, karta, numerologická poznámka nebo myšlenka k zamyšlení.

Blog tady na webu je pak prostor pro hlubší texty, příběhy a souvislosti, ke kterým se dá vracet.
Bez spěchu.
Bez tlaku.

Čtěte v pořadí, které si vás přitáhne.
Někdy si text najde vás dřív, než vy jeho.