Tenhle blog není zpravodaj.
Není ani diář.
Je to občasník.

Texty vznikají ve chvíli, kdy dozrají.
Někdy častěji. Někdy s odstupem.
Podle života. Ne podle algoritmu.

Píšu o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas.
Ne jako návody.
Spíš jako zrcadla.

Pokud chcete denní drobné zastavení,
najdete ho na Facebookové stránce Barvy naší duše
každý den krátký text, karta, numerologická poznámka nebo myšlenka k zamyšlení.

Blog tady na webu je pak prostor pro hlubší texty, příběhy a souvislosti, ke kterým se dá vracet.
Bez spěchu.
Bez tlaku.

Čtěte v pořadí, které si vás přitáhne.
Někdy si text najde vás dřív, než vy jeho.

Někde po cestě jsme se zamilovaly do představy, že žena má být bohyně.
Znělo to vznešeně. Čistě. Povznášejícím způsobem nedosažitelně. A o to více jsme se snažily...

Dneska je to takový ten den, kdy by jsme radši zůstali pod peřinou.
Navenek všechno jakž takž drží pohromadě. Vypadá to stabilně. Ale pod povrchem to klokotá. Někde uvnitř víme, že musíme upravit plány. 3/ podívat se z jiných úhlů pohledu, 11/sami na sebe pod povrch, 9/analýza, syntéza. Že to, co jsme chtěli, se nebude dít úplně...

Chalupa mlčí. Venku se vítr opírá do oken a v krbu praská dřevo. Otevíráme druhý šuplík – oranžový.Jeho barva je barvou života, vášně, spojení s druhými, ale i hluboké citlivosti. Oranžový šuplík v sobě nese otázku, kterou si každý položí alespoň jednou za život:

Dopřejte si víkend, kde vypnete hlavu, nadechnete se horského vzduchu a naladíte se sama na sebe. V krásném resortu Horského hotelu BRANS v Jeseníkách vás čeká mimo jiných aktivit i uvolnění a také hlubší vhled do vztahových vzorců skrze numerologii.

Kdybyste mě potkali před dvaceti lety, nejspíš bych byla jedna z těch, co řeší, co si o nich kdo myslí. Jestli se to hodí, jestli to dává smysl, jestli nevybočím z očekávání. No a dneska? Dneska si dám ráno kafe, opráším tepláčky, kouknu do mlhy před sebou i za sebou a řeknu si: No a co.

V rohu staré chalupy stojí dřevěná komoda, jejíž povrch je hladký od dotyků rukou, které ji léta otevíraly. Každý šuplík v sobě ukrývá něco jiného – vzpomínky, tajemství, odpovědi na otázky, které si klademe celý život. Dnes otevíráme červený šuplík. Jeho barva připomíná západ slunce za horami, ale také žár v nitru člověka, který nás pohání vpřed.