"Sebehodnota není sobectví: Jak říct 'ne' bez výčitek"

24.01.2025

Všimli jste si někdy, jak společnost často zachází s těmi, kdo si dovolí stanovit hranice a odmítnout to, co není v souladu s jejich hodnotami?
Ženy, které netolerují neúctu, lži, manipulaci nebo toxické chování, jsou často označovány za komplikované, obtížné nebo dokonce za bláznivé.
Tento fenomén není jen o názorech druhých, ale také o naší vlastní schopnosti udržet sebeúctu a nastavit zdravé hranice.

Sebehodnota a sebeúcta jsou základem každého vztahu – ať už k sobě, nebo k druhým.
Pokud si sami sebe vážíme, nedovolíme, aby s námi někdo zacházel neuctivě.
Znám ten pocit, když se rozhodnete, že už nepřistoupíte na věci, které vás vyčerpávají, a najednou se vám někdo snaží namluvit, že jste příliš citliví nebo dramatizujete.
Stalo se vám někdy, že jste odmítli udělat něco jen proto, že se to od vás očekávalo, a reakce okolí vás zaskočila?
To jsou momenty, kdy se naše sebeúcta testuje.

Proč tomu tak je?
Protože hranice druhých je nutí podívat se na své vlastní chování a přiznat si, že nemusí být správné. A to je nepohodlné.
Je jednodušší označit někoho za "obtížného", než se postavit tváří v tvář vlastním chybám. Jednou jsem kolegyni odmítla pomoct s prací, kterou jsem neměla na starosti, a místo uznání, že mám právo říct ne, jsem slyšela, jak jsem neochotná a komplikovaná. Znáte to?

Nastavit hranice však není jednoduché, zvlášť pokud jsme celý život byli vedeni k tomu, abychom se "hecli", aby se druzí cítili dobře, nebo abychom se přizpůsobili požadavkům okolí. Sebehodnota není o tom být "dokonalý", ale o tom vědět, co je pro nás přijatelné, a co už ne. Když tuto hodnotu pochopíme, zjistíme, že odpovědnost za vlastní život nespočívá na druhých, ale na nás.
Pamatuji si situaci, kdy mě kamarádka obvinila z toho, že jsem sobecká, protože jsem odmítla jet na výlet, který jsem si nemohla dovolit.
Bylo to těžké, ale stálo to za to, že jsem si zachovala svou pravdu a svůj postoj.

A tady je ta klíčová změna.
Odpovědnost znamená být si vědom svých vlastních rozhodnutí a jejich důsledků.
Znamená to také převzít kontrolu nad tím, jak dovolíme druhým s námi zacházet.
Pokud nastavíme hranice, ukazujeme tím respekt nejen sobě, ale i druhým.
Dáváme tím jasně najevo, že máme zdravý vztah sami k sobě, což je základ pro jakékoli hlubší a smysluplné vztahy.
Zažila jsem, jaké to je, když kolega na poradě přebírá moje nápady a já konečně najdu odvahu říct: "Tohle jsem navrhovala já." Zpočátku je to těžké, ale pocit hrdosti na sebe samou je k nezaplacení.

Na druhou stranu, ne každý je připraven tuto změnu přijmout.
Někteří se budou snažit tyto hranice zpochybnit nebo nás postavit do role "toho špatného".
Tady je důležité uvědomit si, že to není o nás.
Je to jejich pohled, jejich neochota změnit svůj přístup, jejich strach ze ztráty kontroly.
Možná znáte ten pocit, když někomu řeknete ne a on vás začne obviňovat z toho, že jste se změnili. Ale to není chyba – je to růst.

Pokud se rozhodneme jít cestou sebeúcty a sebehodnoty, musíme být připraveni na to, že ne všichni to ocení.
Ale to je v pořádku. Nemůžeme a nemusíme se zavděčit všem.
Hlavní je, že sami víme, kdo jsme, co chceme, a co už dál tolerovat nebudeme.

Každá žena, která se rozhodne netolerovat neúctu, stojí na prahu velké změny – nejen ve svém životě, ale i ve vnímání společnosti.
Postupně totiž ukazuje ostatním, že být věrný sám sobě není jen možné, ale také naprosto nezbytné.
A i když to může být cesta plná výzev, je to cesta, která stojí za to.