Kráva ve vztazích * muži, moc, kontrola * úvod do II. kola

Tak jsme tady zase.

Po prvním bloku, kde jsme si pojmenovaly chaos, zachraňování, ztracený instinkt a návrat bez berliček, jsme možná o trochu víc svoje. Opravdu?

Ale to neznamená, že víme, co dál. Možná jsme zpomalily na kruháči a začínáme vnímat směrovky výjezdů.
Po prvním bloku jsme nevyjely. My jen zpomalily. A teď vidíme, kudy by se dalo jet. Ale ještě nemáme nasměrováno. A to je v pořádku...

Znamená to jen, že míň lžeme. ? Sobě, okolí?

A teď to přichází.

Druhý blok je o tření.

A tření je vždycky o moci.

Ne o lásce.
Ne o romantice.
O moci.

Kdo ustoupí.
Kdo drží.
Kdo mlčí.
Kdo bouchne dveřma.
Kdo tahá za provázky.
Kdo čeká.
Kdo se bojí víc.

Tohle je druhé kolo.

A ten úvodník to otevírá, protože:

– nestaví chlapy do role viníků
– nestaví ženy do role obětí
– ale bere z ruky růžové brýle

To je přesně tón II. kola.

Teď otázka není:
Proč to nefunguje?

Teď je otázka:
Kdo v tom vztahu drží moc? A proč?

A ještě hlubší:
Čeho se bojím, že se stane, když ji pustím?

Tohle je směr.

Vztahy.

To pole, kde se všechno učíme nazpaměť.
Kde naše rány ožívají.
Kde naše strategie selhávají.
Kde jsme šláply na naše růžové brýle.
Kde naše iluze padají nejtvrději.

Protože ve vztahu nejsi sama se sebou u stolu s perem.
Tam jsi s ním. Ideálem, panem Božským, blbcem, idiotem, Oporou i koulí u nohy, zachráncem i zachraňovaným...
Tohle je celá škála. A my někdy vystřídáme všechny tyhle verze s jedním člověkem během jednoho vztahu. Někdy během jednoho dne. 

A najednou všechno, co sis o sobě i o vztazích myslela, že víš, přestává platit.
Najednou ty stejný vzorce, co jsi odhalila v prvním bloku, ožívají v přímým přenosu.
A ty u toho sedíš a říkáš si: vždyť jsem to přece už měla... proč to furt nejede podle plánu?

Ha.

Protože vztah není plán.
Vztah je řez do živého.

Tahle série není o tom, jak si ho udržet.
Není o tom, jak být dost dobrá ženská.
Není o tom, jak ho pochopit a přizpůsobit se.

Je o tom, co se v tobě i okolo děje, když jsi ve vztahu.

A proč to často bolí víc, než by mělo.

Posvítíme si i na nepříjemné věci.

– Že chceš silného chlapa, ale když ho máš, tak se ho bojíš. Protože silný neuhne. A ty nejsi zvyklá, že někdo stojí.

– Že kontroluješ a říkáš tomu zodpovědnost. Že hlídáš, organizuješ, taháš – a pak se divíš, že vedle tebe není chlap, ale další dítě.

– Že vedeš, ale nenávidíš to. Protože kdybys přestala vést, rozsypalo by se to. A ty bys zjistila, že stojíš na hromadě a pod tebou nikdo nestojí.

– Že jsi svatá, nebo chtivá, a obojí je past. Protože svatá se nesmí hnout a chtivá se za to musí stydět. A mezi tím je ticho.

– Že se rozcházíš s dobrýma chlapama a nevíš proč. Protože dobrý nestačí. Protože když v něm není jiskra, tah, směr – ty začneš být neklidná. A pak si to vyčítáš.

– Že jsi z něj udělala dítě a pak se divíš, že tě nevidí jako ženu. Protože mámě se neříká chci tě. Mámy se ptá co je k večeři.

– Že se bojíš nechat se vést, protože bys musela přestat řídit. A když přestaneš řídit, ztrácíš kontrolu. A když ztratíš kontrolu, můžeš být zraněná. A to nepřežiješ. Teda aspoň sis to namluvila.

– Že milenka je zrcadlo, do kterého se bojíš podívat. Není to o obhajobě nevěry. Je to o tom, co ta druhá ženská zrcadlí. Často je to něco, co jsi v sobě pohřbila – vášeň, lehkost, touhu, dobrodružství. A místo abys to vytáhla z vlastní13. komnaty, tak nenávidíš tu, která to žije.
Ha. Trefa. Protože to, co pohřbíme, nezmizí. Jen to čeká v komnatě, až budeme mít odvahu otevřít. A milenka je jen zámek, ne klíč. 

– Že láska bez ega zní krásně, ale ve skutečnosti je to dřina. Protože láska bez ega znamená: nejsi tam kvůli tomu, co z tebe dělá. A se zády rovnýma znamená: nenecháš si srát na hlavu. Tohle není romantika. Tohle je dospělost. A na tu spousta z nás nemá někdy chuť, odvahu, energii, buňky.
Ne nemáme, ale nemáme někdy. Protože to není o tom, že by jsme byly neschopné. Je to o tom, že dospělost je náročná a my máme právo si od ní někdy odpočinout. Ale ne natrvalo. 

Tohle není manuál.
Tohle není návod, jak mít dokonalý vztah.
Tohle není 10 kroků k princi na bílém koni.

Tohle je zpověď, pojmenování, ťafnutí.

Pro ty z nás, co už mají dost rad typu:
Miluj víc.
Odpusť a pusť.
Buď pro něj královnou.
Máš špatnou energii.
Nejsi dost v ženské síle.

My nepotřebujeme další korunu.
My nepotřebujeme další kurz, jak naladit čakry.
My nepotřebujeme dalšího guru, který nám řekne, že si za to můžeme samy.

My potřebujeme pravdu.

I když řeže.
I když pálí.
I když po ní zůstane jizva.

Protože jizva aspoň ví, kde byla.
Iluze neví nic.

V tomhle bloku půjde o to:

– Přestat si hrát na hodné holky, který mají všechno pod kontrolou.
– Přestat si nalhávat, že to tak stačí.
– Přestat se bát pojmenovat, co doopravdy chceme.
– Přestat dělat, že nevidíme to, co vidíme.
– Přestat čekat, až se změní.
– Přestat doufat, že když budeme dost hodné, dost trpělivé, dost chápající – tak se něco zlomí.

Půjde o to podívat se na své vztahový vzorce.
Ne přes růžový brýle.
Ne přes duchovní fráze.
Ale přes obyčejnou, střízlivou, někdy nepříjemnou realitu.

A jo.
Bude to bolet.
Protože vztahy nebolí jen když končí.
Bolí i když v nich zůstáváme a ztrácíme sebe.

Pro koho je tato série?

Pro ženské, které:
– už mají dost keců
– už mají dost rad
– už mají dost seznamovacích příruček
– už mají dost musíš nejdřív milovat sebe

Pro ženské, které chtějí vědět:
– proč to dělají, co dělají
– proč si vybírají, co si vybírají
– proč zůstávají tam, kde by neměly
– proč utíkají tam, kde by mohly zůstat

Pro ženský, který jsou připravený podívat se na své vztahové vzorce bez příkras. I na ty vyjeté koleje rodinných vztahových vzorců.
Bez výmluv.
Bez *jo ale on...

A na konci?

Nebude dokonalý vztah.
Nebude princ na bílém koni.
Nebude jistota, že už nikdy nebudeme samy.
Nebude a žili šťastně až do smrti.

Bude jen ženská, která ví, co dělá, proč to dělá a co už nikdy neudělá.

Která ví, že vztah není o tom, aby se nezhroutil.
Ale o tom, aby v něm mohla stát – rovně, nahlas, celá.

A to je víc než všechna manželství světa.

Ještě jednu věc, než začneme.

Tohle není o tom, že chlapi jsou hajzlové.
Není.
Jsou to jen chlapi. Jako my ženské.
Se svými ranami, vzorci, strachy, programy. Stejnými, jaké máme i my, jen možná jinak maskované, v jiném pořadí, ale jsou tam taky.

Tohle není o tom, že my jsme oběti.
Nejsme.
Jsme jen ženské, který se naučily přežívat ve vztazích tak, že v nich zapomněly žít.

Tohle je o tom přestat hrát hry, který nevedou nikam.
O tom přestat tahat za provázky a pak se divit, že jsme unavené, vyčerpané, nasrané.
O tom přestat být zachránkyně, matka, terapeutka, manažerka – a začít být partnerka, žena, kamarádka, milenka.

A to je někdy těžší než všechno ostatní.

Tak pojďme do toho.

Druhý blok.
Kráva ve vztazích.

Žádné cukroví.
Žádné růžový obláčky.
Žádné a teď se zhluboka nadechni.

Jen my, oni, a to, co se mezi námi doopravdy děje.

A jestli se v tom někdy ztratíš – víš, kde mě najdeš.

Já jsem Gábi, taky kráva, taky bohyně, taky ženská, pečovatelka, zachránkyně, máma, partnerka, blbka, pozorovatelka i uživatelka života... .
Není to v klidu si sedněte a já budu vyprávět pohádku... a já vám budu vyprávět, jak na to.
Je to o já jsem v tom taky, taky to žiju, taky to někdy poseru. Jen někdy? aha...
A jdu se podívat pod pokličku.

A to je možná víc než tisíc kurzů o ženský energii.

Kráva do polívky
Glosy o životě, těle a realitě bez návodu.

Jestli tě vztahy bolí víc, než bys čekala, možná je čas zjistit, co si do nich nosíš ty. Osobně nebo online – najdeš mě tam, kde se tvoří nový příběh.
Tak co. Chcete nastartovat navigaci? - směrovka