Emoční zralost?

30.01.2025

Dokážeš uznat chybu?

Přiznat si, že jsi něco zvoral, to není žádná sranda. Mě to taky trvalo. Dřív jsem měla talent vymyslet si sto a jeden důvod, proč to nebyla moje vina. Ale pak jsem pochopila, že je fakt lepší si to přiznat a jít dál. Na jednom workshopu jsem přehodila čas programu a způsobila totální chaos. Mohla jsem to hodit na techniku, na kalendář nebo na Jupitera v retrográdu, ale prostě jsem řekla: "Jo, moje chyba, sorry, příště budu pečlivější." A svět se nezbořil. Nikdo mě nesežral, naopak to lidi ocenili. Autenticita je prostě víc než křivá výmluva.

Umíš naslouchat druhým?

Kolikrát si myslíme, že posloucháme, ale ve skutečnosti jen čekáme, až na nás přijde řada. Už se mi mockrát stalo, že jsem chtěla kamarádce poradit, ale pak mi došlo, že nepotřebuje radu, jen aby ji někdo vyslechl. Tak jsem prostě mlčela, přikyvovala a nechala ji ventilovat. Na konci hovoru mi děkovala, jak moc jsem jí pomohla. A já? Skoro jsem nepromluvila. Někdy fakt nepotřebujeme moudré rady, ale jen prostor.

Neseš zodpovědnost za své činy?

Hodit to na někoho jiného je snazší, ale taky dost zbabělej tah. Pamatuju si, jak jsem jednou zapomněla na důležitou schůzku. Mohla jsem se vymluvit na rozbitý mobil nebo přetížený diář, ale řekla jsem prostě: "Moje blbost, omlouvám se." A víš co? Lidi to vzali. Protože každej dělá chyby, ale ne každý je umí uznat. A to dělá rozdíl.

Dokážeš se zasmát sám sobě?

Tohle je životní dovednost level expert. Protože když se umíš zasmát sám sobě, už tě nikdo nemůže rozhodit. Třeba den, kdy jsem si ráno oblékla tričko naruby a došlo mi to až na poradě plné lidí. Dřív bych rudla a málem se propadala do země, teď se nic neděje, prostě nový fashion styl "alá ráno vstanu...".Svět se nezboří. Každý má občas den blbec.

Umíš si nastavit hranice?

Dřív jsem měla talent říkat na všechno "jasně, klidně, není problém!" a pak jsem padala na hubu. Jela jsem v módu "užitečný blbec" , každý měl přednost , až jsem jednoho dne řekla NE. To byl mazec, Ale po prvotních výčitkách svědomí, že to tak nemůžu se mi hodně ulevilo. Dovolit si dovolit. Prostě říct Ne bez nějakých výmluv, omluv a bla bla bla. Naučila jsem se nastavit hranice a svět se nezbořil. Nikdo mi nevyhlásil válku, někteří to vzali a já se cítím líp a ti, co to nepobrali, tak to je jejich věc. Protože kdo nemá hranice, ten se dřív nebo později složí.

Staráš se o své potřeby?

Občas je prostě potřeba si říct: "Dneska budu dělat NIC". Úžasný pocit, nikdo jiný si za tebe neodpočine, nepostará se o tvou duševní pohodu. Takže ano, občas si dám den s knihou, horkou vanou, křepčí na ABBU nebo prostě ležím a dělám NIC. A jede se dál, svět se nezbořil. Takové malé pauzy nás dělají silnějšími, načerpáme energii a můžem zase naskočit do "provozu"..

Takže pokud něco z toho drhne, nezoufej. Všechno jde, jen se musí chtít.
Každý den máme šanci dělat věci líp a učit se být větší pohodáři sami se sebou i s ostatními.

"Protože vo tom to celé je."

A pokud cítíš, že potřebuješ Talk terapii ve stylu 'já o koze, ty o voze', jsem tady. Někdy prostě potřebujeme někoho, kdo nás vyslechne, pobaví a nastaví jiný úhel pohledu. Takže když máš chuť si popovídat, klidně se ozvi, jsem tu pro tebe."

...koza a osel vedoucí hlubokou filozofickou konverzaci – každý s jiným úhlem pohledu, symbolizující emoční zralost a porozumění...