Hodná holka jako životní past

(jak jsme se naučily přežívat tím, že se zmenšujeme)

Něco mezi krávou a bohyní vznikla postava, která nás drží v šachu nejdéle.
Není vidět na první pohled.
Nemá oltář ani svaly.
Nemá ani svatozář, ani rohy.

Říká se jí hodná holka. Užitečný blbec.

Nevznikla ze zla.
Vznikla z nutnosti přežít.

Hodná holka ví, co se smí.
Ví, kdy mlčet. Ví, kdy se usmát. Ví, kdy ustoupit, aby byl klid.
A hlavně ví, že když bude dost hodná, něco za to přijde. Pochvala, odměna, medaile, certifikát, lízátko, pohlazení, přijetí...?

Láska.?!
Přijetí.?!
Bezpečí.?!
Aspoň byly neodmítnuty.

A tak se snaží...

Zatímco kráva nese život a bohyně se vznáší nad ním,
hodná holka vyvažuje.
Hasí konflikty. Emoce. Krize. 
Drží emoce na uzdě až za hranici sama sebe, protože protože....
Předpokládá potřeby druhých dřív, než vůbec vzniknou.

A tomu se říká ženskost.?
Aspoň se to tak dlouho říkalo.

Jenže hodná holka není archetyp života.
Je to jedna další strategie přežití.

Vzniká tam, kde nebylo bezpečné být hlučná. Vymezující. Svá.
Kde nebylo vítané chtít víc.
Kde se trestalo "moc".
Kde se odměňovalo přizpůsobení.

Hodná holka přežije všechno.
Ale nežije.

Drží tělo v napětí. Drží hlas nízko. Drží pravdu za zuby. Drží se rolí, i když dávno nesedí.

A pak se divíme, že jsme nasrané a vyčerpané.
To jako ten starý vtip, že je to vše jako žumpa - buď nasraná nebo vyčerpaná.

Protože hodná holka jede pořád. Jako na kolotoči.
Nezastaví se.
Neřekne "ne".
Neřekne "už nemůžu".
Neřekne "tohle nechci".
Neřekne "na tohle už nemám". 

Řekne:
– to je v pohodě
– to zvládnu
– to nevadí
– já se přizpůsobím

A tělo si to zapamatuje.

Hodná holka není kráva – neumí si lehnout.
Hodná holka není bohyně – neumí se nad to povznést.

Zůstává mezi.
Vyčerpaná, ale správná.
Unavená, ale usměvavá.
Nasraná, ale tichá.

A čím víc se snaží být hodná,
tím víc se vzdaluje sobě.

Protože hodná holka nežije podle instinktu.
Žije podle očekávání.

A tam někde se láme ženská identita.

Ne proto, že bychom byly slabé.
Ale proto, že jsme se naučily, že být samy sebou je riziko.

Hodná holka je bezpečná.
Ale dusí. Sebe. Vztahy. Tělo. Mysl.

Drží vztahy pohromadě,
ale rozpadá se zevnitř.

A tak se někde po cestě ptáme:
"Proč jsem tak unavená, když dělám všechno správně?"

Protože správně není totéž co pravdivě.

A návrat k sobě často nezačíná tím, že budeme víc bohyně.
Ani tím, že zapřeme krávu.

Ale tím, že si dovolíme nebýt hodné.

Ne zlé. Ne agresivní.
Jen pravdivé.
Sundat růžové brýle.

Protože žena, která přestane být hodná,
se možná někomu přestane líbit.

Ale poprvé po dlouhé době
se začne cítit doma.

Kráva do polívky
Glosy o životě, těle a realitě bez návodu.
Pokud se tě text dotýká víc, než bys čekala, můžeš ho se mnou rozebrat osobně nebo online.