Magazín Barvy naší duše

Proč se pořád točíme ve stejných kruzích?
Proč si někdy nerozumíme ani s těmi nejbližšími?
A jak poznat, kudy dál, když stojíme na životní křižovatce?

Tady začínají naše příběhy.

O vztazích, rozhodnutích, opakujících se vzorcích, životních přešlapech i chvílích, kdy nám konečně něco docvakne.

S nadhledem, trochou ironie a občas i s Krávou do polívky. Bez růžových brýlí a univerzálních návodů na štěstí.

Nejde o to říkat vám, jak máte žít. Spíš nabídnout jiné úhly pohledu, otázky a souvislosti, ve kterých můžete poznat kus vlastního příběhu.

Další životní příběhy, otázky a každodenní AHA momenty najdete u Krávy do polívky na Facebooku.

A pokud chcete prozkoumat vlastní životní souvislosti hlouběji, podívejte se na GPS života.

Čtěte, přemýšlejte, nesouhlaste. A hlavně si z toho vezměte to, co dává smysl právě vám.

Protože někdy stačí jedna otázka, aby se člověk začal dívat jiným směrem.

Chalupa mlčí. Venku se vítr opírá do oken a v krbu praská dřevo. Otevíráme druhý šuplík – oranžový.Jeho barva je barvou života, vášně, spojení s druhými, ale i hluboké citlivosti. Oranžový šuplík v sobě nese otázku, kterou si každý položí alespoň jednou za život:

V rohu staré chalupy stojí dřevěná komoda, jejíž povrch je hladký od dotyků rukou, které ji léta otevíraly. Každý šuplík v sobě ukrývá něco jiného – vzpomínky, tajemství, odpovědi na otázky, které si klademe celý život. Dnes otevíráme červený šuplík. Jeho barva připomíná západ slunce za horami, ale také žár v nitru člověka, který nás pohání vpřed.

Každý příběh začíná někde v nevinnosti. V domnění, že svět je bezpečné místo, že lidé jsou takoví, jakými se zdají být, že láska je vždy láskou a nikoliv hrou o moc. A tak člověk kráčí životem, věří tomu, co vidí, a otevírá své srdce s nadějí, že jeho příběh bude naplněn hlubokými spojeními, důvěrou a pochopením.